Smíření

Svátost smíření

Příležitost ke svátosti smíření je vždy půl hodiny před každou mší svatou, kromě úterý.
V pátek od 17 hodin. Taky je možné si telefonicky domluvit setkání s knězem na faře s možností zpovědi.

Svátost smíření podle Církevního práva

Kán.959

Ve svátosti smíření dosahují věřící, kteří vyznali hříchy zákonnému udělovateli, jich litovali   spolu   s   předsevzetím   se   polepšit,   skrze   rozhřešení,   udělené   týmž udělovatelem, od Boha odpuštění hříchů spáchaných po křtu, a zároveň se smiřují s církví, kterou zranili, tím, že hřešili.

Udělování svátosti

Kán.960

Jednotlivé a úplné vyznání a rozhřešení tvoří jediný řádný způsob, kterým se s Bohem a církví smiřuje křesťan, který je si vědom těžkého hříchu; pouze fyzická nebo mravní nemožnost omlouvá od tohoto vyznání; v tom případě lze dosáhnout smíření i jiným způsobem.

Kán.961

§ 1. Rozhřešení více kajícníků najednou bez předchozího jednotlivého vyznání, formou společného rozhřešení, je možno udělit:

1. jestliže hrozí nebezpečí smrti a čas nestačí knězi nebo kněžím, aby vyslechli zpověď jednotlivých kajícníků;
2. jestliže nastala závažná nutnost, totiž tehdy, kdy pro velký nával kajícníků není dostatek zpovědníků, aby mohli řádně a v náležitém čase vyslechnout vyznání jednotlivců, takže by kajícníci bez vlastní viny byli nuceni dlouho být bez svátostné milosti nebo svatého přijímání; za dostatečnou nutnost se však nepovažuje situace, kdy nemohou být k dispozici zpovědníci pouze z důvodu velikého návalu kajícníků, jaký může být o veliké slavnosti nebo pouti.

§ 2. Rozhodnout, zda jsou dány podmínky podle normy § 1 odst.2 požadované, přísluší diecéznímu biskupovi; ten může určit případy této nutnosti za použití kritérií, na nichž se shodli členové biskupské konference.

Kán.962

§ 1. Aby křesťan mohl platně užít svátostného rozhřešení uděleného více kajícníkům, vyžaduje se nejen, aby byl vhodně připraven, ale aby si zároveň předsevzal, že jednotlivě vyzná v přikázané době těžké hříchy, které nyní takto nemůže vyznat.

§ 2. Křesťané mají být, pokud možno i při rozhřešení poučeni o požadavcích podle § 1, i v případě nebezpečí smrti, a jestliže je čas, povzbudí se, aby se každý snažil vzbudit úkon lítosti.

Kán.963

Při zachování povinnosti podle kán. 989 přistoupí ten, komu byly společným rozhřešením odpuštěny těžké hříchy, při nejbližší příležitosti k jednotlivému vyznání hříchů, a to před tím než přijme další společné rozhřešení, pokud tomu nezabrání vážný důvod.

Kán.964

§ 1. Vlastním místem pro svátost smíření je kostel nebo kaple.

§ 2. Náležitosti zpovědnice stanoví normy biskupské konference; avšak vždycky musí být na viditelném místě zpovědnice, opatřené pevnou mřížkou mezi kajícníkem a zpovědníkem, aby jich mohli svobodně použít věřící, kteří si to přejí.

§ 3. Mimo zpovědnici se svátost smíření uděluje jen ze spravedlivého důvodu. . 

Udělovatel svátosti smíření

Kán.965

Jedině kněz je udělovatelem svátosti smíření.

Kán.966

§ 1. K platnému rozhřešení od hříchů se vyžaduje, aby udělovatel kromě moci z přijatého kněžského svěcení, měl pověření vůči věřícím, kterým uděluje rozhřešení.

§ 2. Toto pověření může kněz obdržet buď od samého práva nebo zvláštním udělením od příslušného představeného, daným podle kán. 969.

Kán.967

§ 1. Kromě papeže mají ze samého práva pověření udělovat křesťanům svátost smíření kdekoliv kardinálové; rovněž biskupové, kteří ho užívají dovoleně a kdekoliv, pokud jim v tom diecézní biskup ve zvláštním případě nezabránil.

§ 2. Kdo má pověření trvale udělovat svátost smíření, ať ze svého úřadu nebo udělením od místního ordináře podle včlenění nebo trvalého kanonického bydliště, může toto pověření vykonávat kdekoliv, pokud mu to ve zvláštním případě místní ordinář neodmítl, při zachování ustanovení kán. 947, § 2 a 3.

§ 3. Ze samého práva mají toto pověření všude vůči členům a jiným v domě společnosti ve dne v noci pobývajícím ti, kteří z důvodu úřadu nebo zvláštního udělení od příslušného představeného podle kán. 968, § 2 a kán. 969, § 2 mají pověření udílet svátost smíření; tito jej dovoleně užívají, pokud některý vyšší představený je ve zvláštním případě neodepřel vůči vlastním podřízeným.

Kán.968

§ 1. Z důvodu úřadu má pověření k udílení svátosti smíření pro své území místní ordinář, kanovník penitenciář, rovněž farář a jiní, kteří jsou na místě faráře.

§ 2. Z důvodu úřadu mají pověření udělovat svátost smíření svým podřízeným a jiným, kteří ve dne v noci pobývají v domě, představení řeholních společností nebo společností apoštolského života, jestliže jsou duchovenské papežského práva, a jestliže podle norem stanov mají tito představení výkonnou moc, při zachování kán. 630, § 4.

Kán.969

§ 1. Jedině místní ordinář je příslušný, aby kterémukoliv knězi udělil pověření k udílení svátosti smíření kterýmkoliv věřícím; avšak kněží, kteří jsou členy řeholních společností, nepoužijí tohoto pověření bez dovolení, alespoň předpokládaného, od svého představeného.

§ 2. Představený řeholní společnosti nebo společnosti apoštolského života podle kán. 968, § 2 je příslušný k tomu, aby udělil kterémukoliv knězi pověření udílet svátost smíření svým podřízeným a jiným, kteří ve dne v noci pobývají v domě.

Kán.970

Pověření k udílení svátosti smíření se uděluje pouze kněžím, kteří byli uznáni za vhodné na základě zkoušky nebo jejichž vhodnost je odjinud známa.

Kán.971

Pověření k trvalému udílení svátosti smíření udělí místní ordinář knězi, i když tento má trvalé nebo přechodné kanonické bydliště na jeho území, až potom když věc, pokud je to možné, projednal s ordinářem tohoto kněze.

Kán.972

Pověření k udílení svátosti smíření může příslušný představený, o němž v kán. 969, udělit na dobu neurčitou nebo určitou.

Kán.973

Pověření k trvalému udílení svátosti smíření se uděluje písemně.

Kán.974

§ 1. Místní ordinář a rovněž příslušný představený odvolá pověření trvale udílet svátost smíření pouze ze závažného důvodu.

§ 2. Odvoláním pověření k udílení svátosti smíření se strany místního ordináře, který je udělil, o němž v kán. 967, § 2., ztrácí kněz toto pověření všude; odvoláním tohoto pověření jiným ordinářem, ztrácí je pouze pro území ordináře, který je odvolal.

§ 3. Kterýkoliv místní ordinář, který některému knězi odvolal pověření udílet svátost smíření, to oznámí ordináři vlastnímu z důvodu včlenění kněze nebo, jde-li o člena řeholní společnosti, jeho příslušnému představenému.

§ 4. Odvoláním pověření k udílení svátosti smíření se strany vlastního vyššího představeného   ztrácí   kněz   pověření   k   udílení   svátostí   smíření   členům   této společnosti  všude;  odvoláním  tohoto  pověření  od  jiného  příslušného  vyššího představeného ztrácí je pouze vůči jemu podřízeným členům.

Kán.975

Pověření podle kán. 967, § 2 se kromě odvoláním ztrácí také pozbytím úřadu, ztrátou včlenění do diecéze nebo ztrátou kanonického bydliště.

Kán.976

Kterýkoliv kněz, i když nemá pověření udílet svátost smíření, platně a dovoleně rozhřešuje kterékoliv kajícníky, kteří jsou v nebezpečí smrti, a to od kterýchkoliv nápravných trestů a hříchů, i když je přítomen kněz mající pověření.

Kán.977

Rozhřešení spoluviníka hříchu proti šestému přikázání Desatera je neplatné, kromě případu nebezpečí smrti.

Kán.978

§ 1. Při udílení svátosti smíření je kněz pamětliv, že je tu soudcem i lékařem a služebníkem boží spravedlnosti a současně milosrdenství, ustanoveným od Boha, aby usiloval o boží čest a spásu duší.

§ 2. Zpovědník, jako služebník církve, se při udílení svátosti věrně drží nauky učitelského úřadu církve a norem, stanovených příslušnými představenými.

Kán.979

Při kladení otázek postupuje kněz s opatrností a uvážením s přihlédnutím k okolnostem a věku kajícníka a neptá se na jméno spoluviníka.

Kán.980

Jestliže zpovědník nepochybuje o přípravě kajícníka a tento žádá rozhřešení, rozhřešení mu neodepře ani neodloží.

Kán.981

Podle druhu a počtu hříchů s přihlédnutím k podmínkám uloží zpovědník vhodné a spasitelné dostiučinění; kajícník je vázán povinnostmi sám je splnit.

Kán.982

Kdo se vyznává, že nepravdivě oznámil církevnímu představenému nevinného zpovědníka, jako pachatele svádění ke hříchu proti šestému přikázání Desatera, bude rozhřešen až potom, když formálně odvolá nepravdivé oznámení a je ochoten napravit škodu, jestliže vznikla.

Kán.983

§ 1. Svátostné zpovědní tajemství je neporušitelné; proto nesmí zpovědník nic vyzradit na kajícníka ani slovem ani žádným jiným způsobem a z žádného důvodu.

§ 2. Povinností zachovat tajemství je vázán také tlumočník, pokud ho bylo použito a také všichni ostatní, kteří se z vyznání jakýmkoliv způsobem dověděli o hříších.

Kán.984

§ 1. Zpovědníkovi je přísně zakázáno použít ke škodě kajícníka vědomostí získaných z vyznání hříchů, a to i tehdy, kdy je vyloučeno jakékoliv nebezpečí odhalení.

§ 2. Kdo byl ustanoven jako představený nesmí žádným způsobem použít k vnějšímu vedení znalostí, které kdekoliv získal o hříších při udílení svátosti smíření.

Kán.985

Novicmistr a jeho pomocník, rektor semináře nebo jiného výchovného zařízení neuděluje svátost smíření svěřencům, kteří pobývají v témže domě, pokud svěřenci ve zvláštních případech sami o to nepožádají.

Kán.986

§ 1. Každý, jemuž je z důvodu úřadu svěřena péče o duše, je povinen starat se, aby svátost smíření mohli přijímat jemu svěření věřící, kteří o ni rozumně žádají, a aby se jim poskytovala příležitost k vyznání jednotlivě, ve stanovených dnech a hodinách pro ně vhodných.

§ 2. V naléhavé nutnosti je každý zpovědník povinen udělovat svátost smíření křesťanům, a v nebezpečí smrti každý kněz.

Kajícník

Kán.987

K přijetí spasitelného léku svátosti smíření je křesťan povinen připravit se tak, že odmítá spáchané hříchy, má předsevzetí se napravit a tím se obrátí k Bohu.

Kán.988

§ 1. Křesťan je povinen vyznat co do druhu a do počtu všechny své těžké hříchy spáchané po křtu a dosud rozhřešením přímo neprominuté ani nevyznané v jednotlivém vyznání, kterých si je vědom po pečlivém zpytováním svědomí.

§ 2. Doporučuje se křesťanům, aby vyznávali i lehké hříchy.

Kán.989

Každý věřící, jakmile dospěl do věku užívání rozumu, je povinen alespoň jednou za rok upřímně vyznat své těžké hříchy.

Kán.990

Je dovoleno vyznat se za pomoci tlumočníka, jestliže se zabrání zneužití a pohoršení, při dodržení kán. 983, § 2.

Kán.991

Každému křesťanovi je ponecháno na vůli, kterému zákoně ustanovenému zpovědníkovi, i jiného obřadu, chce vyznat své hříchy.  

Odpustky

Kán.992

Odpustky jsou prominutím časných trestů před Bohem za hříchy co do viny již odpuštěné. Dosahuje ho křesťan vhodně připravený a za určitých stanovených podmínek za pomoci církve, která jako služebnice vykoupení svou mocí rozděluje a uděluje z pokladu dostiučinění Krista a svatých.

Kán.993

Odpustky jsou částečné nebo úplné, podle toho, zda z části nebo zcela zbavují časného trestu za hříchy.

Kán.994

Každý věřící může získat částečné nebo úplné odpustky buď sám pro sebe nebo pro zemřelé na způsob přímluvy.

Kán.995

§ 1. Udělovat odpustky mohou kromě nejvyššího církevního představeného ti, jimž toto oprávnění přiznává právo nebo udělil papež.