Tento příznačný název nemusí na první dojem působit adventně, ale je tomu přesně naopak a roráty (neboli mše svaté před rozedněním) bezprostředně k tomu období patří. V naší farnosti byly v adventu roráty každé úterý a čtvrtek od 6:30 h, a to převážně pro naše nejmladší, tedy děti, kterým se i promluva uzpůsobila.
Jejich příchod do kostelíčka byl obohacen nesením lucerniček se světýlky, kterými osvětlují oltář a přitemněný kostelík. Jednou jeden klučina, jmenuje se Martínek donesl svítícího anděla s 20 diodovými světly, ten to tam opravdu rozzářil. Jeho odpověď byla „že zrovna ráno žádnou lucerničku nenašel“, prý anděl byl po ruce a měřil bezmála 1/2metru.
Na konci mše svaté se vždy nalepovaly hvězdičky na papírové nebe nad jeslemi Ježíška, aby při narození měl rozzářený betlém. A aby toho nebylo málo, tak v pastoračním centru obětavé maminky měly nachystanou snídani, abychom byli posilněni nejen na duši, ale i na těle.
