Pomazání může být vyslouženo, kromě čtvrtku před prvním pátkem v měsíci a na první pátek v měsíci, podle potřeby věřícího. V případě, že je ve Vsetínské nemocnici může požádat o vysloužení svátosti i duchovní správce ve Vsetíně.
Pomazání nemocných podle Církevního práva
Kán.998
Pomazání nemocných, jímž církev doporučuje nebezpečně nemocné Pánu trpícímu a oslavenému, aby jim ulehčil a je uzdravil, se uděluje mazáním olejem a pronášením slov předepsaných ve schválených liturgických knihách.
Udělování svátosti
Kán.999
Kromě biskupa smějí posvětit olej pro svátost pomazání nemocných:
- osoby, které právo staví na roveň diecéznímu biskupovi;
- v případě nutnosti kterýkoliv kněz, avšak pouze při samém udílení této svátosti.
Kán.1000
§ 1. Pomazání se konají přesně se slovy, v pořadí a způsobem, jak předepisují liturgické knihy; v případě nutnosti stačí jediné pomazání na čele nebo na jiné části těla a vyslovení celé formule.
§ 2. Mazání provádí udělovatel vlastní rukou, pokud závažný důvod nevyžaduje užití nástroje.
Kán.1001
Pastýři duší a příbuzní nemocných dbají, aby nemocní byli ve vhodnou dobu posíleni touto svátostí.
Kán.1002
Společně je možno udílet tuto svátost podle předpisů diecézního biskupa zároveň více nemocným, kteří jsou vhodně a řádně připraveni.
Udělovatel pomazání nemocných
Kán.1003
§ 1. Pomazání nemocných platně uděluje každý kněz a jedině kněz.
§ 2. Povinnost a právo udělit pomazání nemocných mají všichni kněží, kterým je svěřena péče o duše věřících svěřených jejich pastorační službě; z rozumného důvodu smí tuto svátost udělit kterýkoliv jiný kněz se souhlasem, alespoň předpokládaným, výše uvedeného kněze.
§ 3. Každému knězi je dovoleno nosit s sebou posvěcený olej, aby v případě potřeby mohl udělit svátost pomazání nemocných.
Osoby, kterým se uděluje pomazání nemocných
Kán.1004
§ 1. Pomazání nemocných může být uděleno věřícímu, který se po dosažení užívání rozumu dostal do nebezpečí života z důvodu nemoci nebo stáří.
§ 2. Tato svátost se může opakovat, jestliže se nemocný pozdravil a pak opět upadl do těžké nemoci, anebo jestliže za trvání téže nemoci se nebezpečí zvýšilo.
Kán.1005
Při pochybnosti, zdali nemocný dosáhl užívání rozumu nebo zdali je nebezpečně nemocen nebo zdali je mrtev, se tato svátost udělí.
Kán.1006
Tato svátost se udělí také nemocným, kteří, když byli při vědomí, žádali tuto svátost alespoň nepřímo.
Kán.1007
Pomazání nemocných se neuděluje těm, kdo zatvrzele setrvávají ve zjevném těžkém hříchu.