Jsme křesťanská amatérská kapela Crystallus.
Dříve jsem ve farnosti působili jako Zasněžená schola. Po ustálení členů jsme se rozhodli pro změnu nejen názvu, ale také způsobu, jak chceme světu přibližovat živého Boha. Hráváme skoro každou neděli na mši svaté ve Velkých Karlovicích, doprovázíme svatební obřady u nás v kostele a společně se sborem Cantus Gaudium jsme pořádali vánoční koncert.
Rádi bychom se v budoucnu zaměřili na naši tvorbu (která je ale zatím v plenkách) a šíření povědomí o tom, jak může křesťanská hudba vypadat a jaké je to být mladým křesťanem.
Název Crystallus pochází z latinského slova krystal / křišťál. Ten nejjasnější krystal je pro nás Kristus, kterého chceme lidem ve světě předávat skrz naši hudbu.
Krystaly, ze kterých jsou poskládány sněhové vločky, které byly naším symbolem v době, kdy jsme působili jako Zasněžená schola, jsme si přenesli do nového loga. Kruhový tvar doplněný vločkami představuje korunku patronky našeho kostela, Panny Marie Sněžné. Vločka uprostřed je symbole samotného Krista, který je středem našeho společenství. Stuha modré barvy symbolizuje opět Pannu Marii a červená Ducha svatého, toho, kdo dokáže skrz náš dar hudby oslavovat Boha.
Pokud byste se chtěli o nás dozvědět více, sledujte:
https://www.instagram.com/cryst.allus
https://www.youtube.com/@CrystallusVK
Tereza Martináková
Původní seskupení scholy se přejmenovalo na kapelu CRYSTALLUS:
Schola ve Velkých Karlovicích – „Zasněžená schola“.
Schola má současně 11 členů pod vedením Terezy Martinákové. Zkoušky scholy jsou každý pátek od 16:00 a každou neděli v 9:30. Schola doprovází zpěvem bohoslužby v neděli 10:30 a 1.pátky v měsíci při dětské mši. Pravidelně se účastní setkání schol v Lidečku a na Hostýně, také zpívají při různých jiných příležitostech – Noc kostelů, děkanátní setkání, atd… Za celoroční píli jsou děti odměněny v létě chaloupkou.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
CHALOUPKA 2021 – MISE DO MISIE
Zvonek zvoní, škola končí … a chaloupka začíná!
Prázdniny sotva začaly a my už je trávíme společně v pastoráku tak, jak každý rok. Tentokrát však hnedka s příchodem léta a volných dní. Vysvědčení jsme si doma skoro ani neužili, ale oslavit konec školního roku jsme samozřejmě nezapomněli. S pizzou v puse a pohádkou na plátně jsme se přenesli do dob svaté Johanky z Arku, která, spolu s Ignácem z Loyoly, byla patronkou našich prázdninových dnů. Tento rok jsme se stali rytíři dnešní doby, tedy misionáři.
Abychom se lépe vžili do role rytířů, jejichž ctnosti jsme se snažili po dobu pěti dnů nabýt, oblékli jsme hnědé hábity, za opasek zastrčili meče, vyslechli si pár rad od otce Františka, který misie zažil na vlastní kůži, nahodili úsměv na tvář a vyrazili mezi lidi.
Při pouti po okolních vesnicích jsme se stali středem pozornosti, protože přehlédnout 12 dětí v jednotných pláštích opravdu nešlo. Z hrozenkovského kostela rovnou na výbornou zmrzku, přes Kačák do Karolinky, až zpět k nám do Karlovic, tak vypadala naše výprava. Cestou jsme zažili spoustu kouzelných chvil. A to doslova. Potkat na cestě Sněhurku se opravdu nestane jen tak někomu a vyfotit se s ní, o tom si může mnoho lidí nechat jen zdát. My jsme měli ale to štěstí, že se o sen nejednalo a jednu fotku jsme s ní udělali. O svačinu jsme se v Karolince rozdělili s členy policejní jednotky, kteří nám na oplátku slíbili ochranu. Po příjezdu zpět do Karlovic jsme byli plni radosti z toho, koho nám Bůh poslal do cesty.
Další dny byly plné natáčení. Rozhodli jsme se totiž, že si společně zahrajeme v pohádce/filmu, který bude zachycovat téma naší chaloupky. I přes to, že se s herectvím někteří z nás setkali úplně poprvé, s téměř hodinovým filmem Dobrodružství hrdinů z Leoteronu jsme byli spokojeni a jeho premiéru oslavili s kelímkem šampaňského (samozřejmě dětského).
Během chaloupky jsme si nezapomněli ani zazpívat na svatbě, při které se k našim nástrojům přidalo i violoncello, jehož libé tóny se kostelem krásně nesly a náš zpěv obohatily.
Sobotní odpoledne pokračovalo šermířskou výukou rytíře Viléma z Donnberka (spolužáka naší Aničky), který nás ohromil nejenom šermířskými schopnostmi, ale také schopností naučit tomuto jeho umu nás, obyčejné a tak trochu potrhlé děcka smějící se úplně všemu. Teď už každý z nás ví, že slovo MEČOVAT je přísně zakázané a po jeho vyslovení se z vás může stát bezhlavý rytíř (jak jedna z našich fotek naznačuje).
I když si na hradech sami rytíři nevaří, my jsme se práce nebáli ujat a přípravu večeře pojali opět jako soutěž Master Chef Schola. Nikdy bychom si nedokázali představit, jaké zajímavé pokrmy se dají vytvořit z obyčejných nudlí.
Poslední večer jsme strávili v kostele, kde jsme Panně Marii poděkovali za všechny naše zážitky. Po společné modlitbě následovalo pasování na rytíře, při kterém dostal každý z nás křížek jako památku na to, že jsme se stali Božími rytíři schopnými bránit náš křesťanský postoj kdykoliv a kdekoliv.
CHALOUPKA 2020
Každoroční akcí naší scholy je chaloupka, a i tento rok jsme si společně mohli užít 4 dny u nás v pastoráku. Celým programem nás provázely „záhadné deníky“, které tak nějak souvisely s vybranými evangelii z Písma. Tento rok máme totiž Rok Bible, a tak jsme se chtěli na čtení Knihy knih zaměřit.
Kromě čtení deníků a hraní nejrůznějších her jsme si poprvé zažili „svatbu“ jedné z našich kamarádek :), vyzkoušeli si své hudební dovednosti v hudebních workshopech, trénovali písničky na svatby, které nás tento rok ještě čekají, zašli jsme si brzy ráno k Jezeru a dali si snídani ve formě pikniku. Jedno odpoledne bylo provázeno QR kódy, jež nás dovedly do lesa, kde jsme si zahráli naši oblíbenou hru Kradení pokladů.
Středeční večer se odehrával v prostorách pastoráku. A když říkáme ODEHRÁVAL, tak to myslíme doslova. První věcí, která se hrála, bylo divadlo. Je to taková tradice, že si během chaloupky skupinky vymyslí scénář ze zadaných slov, kostýmy a rekvizity, nacvičí vymyšlené scénky a poté je předvedou ostatním. Přípravu večeře jsme měli také formou „hry“ – soutěže Master chef schola, kdy děti rozdělené do trojic předvedly své kuchařské dovednosti. Vyvrcholením programu byla přehlídka Schola má talent, při které jsme v nejrůznějších skupinách vystoupili s připravenými tanci (nacvičenými holkami) a akrobatickými prvky (o ty se postarali naši kluci). Večer zakončila „diskotéka“, oblíbená hra Upíři a samozřejmě děkovná modlitba. Na to, že už bylo opravdu pozdě večer, se děti do děkování zapojili tak, že jsme museli po několika desítkách minut, modlitbu ukončit slovy: Pane, děkujeme Ti ZA VŠECHNO, jinak bychom už ani nestihli jít spát.
Chaloupku jsme si užili a myslíme, že jsme se zase o kousek více poznali, sblížili a uvědomili si, že kamarádství je pro nás tím, co nám dodává energii zpívat společně Bohu, který našemu společenství žehná.
VAŠE ZASNĚŽENÁ SCHOLA
Nebyly nalezeny žádné obrázky