Eucharistie pro nemocné a staré
Jednou měsíčně správce farnosti navštěvuje nemocné a staré v jejích domovech. Je to obyčejně ve čtvrtek před prvním pátkem v měsíci a na první pátek v měsíci vždycky dopoledne. Návštěvy jsou oznamovány ve farních ohláškách.
„Za vás“ a „za mnohé“
K listu papeže Benedikta XVI.
Federico Lombardi 28. dubna 2012
O. Lombardi se ve svém pravidelném týdenním komentáři Octava dies věnuje listu Benedikta XVI., který byl adresován všem biskupům německého jazyka a byl tento týden zveřejněn za nevelkého zájmu jiných jazykových oblastí také česky na internetových stránkách Vatikánského rozhlasu. Papežský list vysvětluje důvody změny v překladu jednoho z konsekračních slov, která jsou pronášena při mši svaté nad kalichem, totiž latinského pro multis – tedy „za všechny“ či správněji „za mnohé“. Změna se týká nejen německého, ale např. také italského a českého jazyka. – „Toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny (pro multis) na odpuštění hříchů“ – zní dosud překlad zmíněného slova v eucharistických modlitbách některých národních jazyků. O. Lombardi k tomu poznamenává:
„Překlad „za mnohé“ je věrnější biblickému textu a má mít přednost před výrazem „za všechny“, který explicitněji vyjadřuje všeobecnost spásy, kterou přinesl Kristus. Někdo by si mohl myslet, že toto téma je určeno jenom několika vybraným specialistům. List však umožňuje pochopit, proč je pro papeže důležité a jaký duchovní postoj k němu zaujímá. Konsekrační slova eucharistické modlitby jsou pro papeže absolutně základní, jsou jádrem života církve. Výrazem „za mnohé“ se Ježíš ztotožňuje se Služebníkem JHWH, jak jej zvěstoval prorok Izaiáš. Opakováním těchto slov tedy lépe vyjadřujeme dvojí věrnost, a to svoji věrnost Ježíšovu slovu a Ježíšovu věrnost Písmu svatému. Fakt, že Ježíš zemřel pro spásu všech je mimo vší pochybnost a je tedy úkolem dobré katecheze, aby jej věřícím podávala, ale zároveň také vysvětlovala hluboký smysl slov ustanovení eucharistie. Pán se dává „za vás a za mnohé“. Cítíme se přímo vtaženi dovnitř a s vděčností přijímáme zodpovědnost za spásu přislíbenou všem. Papež, který o tomto tématu již pojednal ve své knize Ježíš Nazaretský, nám nyní dává příklad hluboké a strhující katecheze několika nejdůležitějších slov křesťanské víry; lekci lásky a úcty ve vztahu k Božímu Slovu, lekci vzletné a bytostně teologické a duchovní reflexe, abychom mohli lépe prožívat eucharistii. Papež svůj list uzavírá poukazem na blížící se Rok víry, ve kterém bychom se měli vydat tímto směrem. Doufejme, že se tak stane doopravdy.“
Eucharistie podle Církevního práva
Kán.912
K svatému přijímání smí a musí být připuštěn každý pokřtěný, kterému v tom právo nezabraňuje.
Kán.913
§ 1. K udělení svatého přijímání dětem se vyžaduje, aby měly dostatečné poznání a byly důkladně připraveny tak, aby podle úrovně svého poznání pochopily Krista a jeho nauku a mohly přijmout Tělo Páně s vírou a zbožností.
§ 2. Dětem v nebezpečí smrti se může podat svaté přijímání, jestliže jsou schopny rozeznat Tělo Kristovo od obyčejného pokrmu a svaté přijímání přijmout s úctou.
Kán.914
Povinností především rodičů a těch, kdo jsou na jejich místě, a také faráře je dbát, aby děti, které dosáhly užívání rozumu, byly náležitě připraveny a co nejdříve, po přijetí svátosti smíření, přijaly svaté přijímání; farář musí také dbát, aby ke svatému přijímání nepřistupovaly děti, které nedosáhly užívání rozumu nebo které nepovažuje za dostatečně připravené.
Kán.915
K svatému přijímání se nepřipustí exkomunikovaní a trestaní interdiktem po uložení těchto trestů rozhodnutím nebo po jejich úředním zjištění; rovněž se nepřipustí ti, kdo tvrdošíjně setrvávají ve zjevném těžkém hříchu.
Kán.916
Kdo si je vědom těžkého hříchu, neslouží mši ani nepřijímá Tělo Páně bez předchozího přijetí svátosti smíření, kromě případu, kdy má vážný důvod a chybí příležitost ke svátosti smíření; v tom případě si musí uvědomit, že je povinen vzbudit úkon dokonalé lítosti, který zahrnuje předsevzetí co nejdříve přijmout svátost smíření.
Kán.917
Kdo přijal eucharistii, může ji týž den ještě jednou přijmout pouze při mši, jíž se zúčastní, při zachování kán. 921, § 2.
Kán.918
Velmi se doporučuje, aby věřící přistoupili ke svatému přijímání při slavení mše; pokud ze spravedlivého důvodu požádají, může jim být podáno mimo mši při dodržení liturgických obřadů.
Kán.919
§ 1. Kdo hodlá přijmout eucharistii, zdrží se alespoň po dobu jedné hodiny před svatým přijímáním jakéhokoliv pokrmu a nápoje, pouze s výjimkou vody a léků.
§ 2. Kněz, který v týž den dvakrát nebo třikrát slouží mši, smí něco sníst před druhou nebo třetí celebrací, i když nedodrží rozmezí jedné hodiny.
§ 3. Staří lidé, nemocní a ti, kdo o ně pečují, mohou přijmout eucharistii i tehdy, jestliže něco pojedli během jedné hodiny před svatým přijímáním.
Kán.920
§ 1. Každý věřící je po svém prvním svatém přijímání povinen alespoň jednou za rok přistoupit k svatému přijímání.
§ 2. Toto přikázání je povinen splnit v době velikonoční, pokud je ze spravedlivého důvodu nesplní v jinou dobu během roku.
Kán.921
§ 1. Křesťané, kteří jsou z jakéhokoliv důvodu v nebezpečí smrti, mají přijmout zvláštní svaté přijímání pro nebezpečí smrti.
§ 2. I když týž den přistoupili k svatému přijímání, velmi se doporučuje, aby v nebezpečí smrti znovu přijímali.
§ 3. Pokud trvá nebezpečí smrti, doporučuje se, aby se jim svaté přijímání podalo vícekrát, ale ne v jednom dni.
Kán.922
Zvláštní svaté přijímání pro nebezpečí smrti se nemá nemocným příliš odkládat; kdo konají duchovní péči, svědomitě dbají, aby jím byli nemocní občerstveni, dokud jsou při plném vědomí.
Kán.923
Křesťané se mohou zúčastnit mše a přijmout svaté přijímání v kterémkoliv katolickém obřadu.