Biřmování podle Církevního práva
Svátost biřmování vtiskuje trvalé znamení; jí se pokřtění, kteří pokračují v uvádění do křesťanského života, obohacují darem Ducha svatého a dokonaleji se spojují s církví; tato svátost posiluje pokřtěné a ještě více je zavazuje, aby byli slovem i skutkem svědky Kristovými a šířili a obhajovali víru.
Udělování biřmování
Kán.880
§ 1. Svátost biřmování se uděluje pomazáním křižmem na čele při současném vkládání ruky a vyslovení slov, předepsaných ve schválených liturgických knihách.
§ 2. Křižmo používané při svátosti biřmování musí být posvěceno biskupem i v případě, kdy tuto svátost uděluje kněz.
Kán.881
Je vhodné, aby se svátost biřmování udělovala v kostele, a to při mši; ze spravedlivého a rozumného důvodu může být udělena i mimo mši a na kterémkoliv vhodném místě.
Udělovatel biřmování
Kán.882
Řádným udělovatelem biřmování je biskup; platně uděluje tuto svátost také kněz, který obdržel pověření biřmovat buď od obecného práva nebo mu bylo zvláště uděleno příslušným představeným.
Kán.883
Samo právo uděluje pověření biřmovat:
- pouze na jejich území osobám, které právo klade na roveň diecéznímu biskupovi;
- pouze pro biřmování určité osoby knězi, který ze svého úřadu nebo z pověření diecézním biskupem křtí osobu, která není dítětem nebo ji, již pokřtěnou, přijímá do plného společenství katolické církve.
- faráři a kterémukoliv knězi pro biřmování osob, které jsou v nebezpečí smrti.
Kán.884
§ 1. Diecézní biskup uděluje biřmování sám nebo se postará, aby je udělil jiný biskup; jestliže to vyžaduje nutnost, může udělit dovolení jednomu nebo více určitým kněžím, kteří tuto svátost udělí.
§ 2. Z vážného důvodu může biskup a rovněž kněz, kterému právo nebo zvláštní udělení příslušným představeným poskytuje pověření biřmovat, si vzít v jednotlivých případech na pomoc jednoho i více kněží, aby i oni udělovali tuto svátost.
Kán.885
§ 1.Diecézní biskup je povinen dbát, aby byla svátost biřmování udělována jeho podřízeným, když o to řádně a rozumně požádají.
§ 2. Kněz, který má pověření biřmovat, je povinen ho použít u těch, v jejichž prospěch mu bylo toto pověření dáno.
Kán.886
§ 1. Biskup ve své diecézi zákonně uděluje svátost biřmování i věřícím, kteří mu nejsou podřízeni, pokud tomu nebrání výslovný zákaz jejich vlastního ordináře.
§ 2. K tomu, aby biskup dovoleně uděloval biřmování v jiné diecézi, potřebuje, pokud nejde o jeho podřízené, dovolení diecézního biskupa, alespoň rozumně předpokládané.
Kán.887
Kněz, který má pověření udělovat biřmování, dovoleně tuto svátost uděluje na jemu určeném území také osobám, které na toto území nepřísluší, pokud tomu nebrání zákaz jejich vlastního ordináře; na jiném území však tuto svátost platně nikomu neuděluje, při zachování kán. 883, odst. 3.
Kán.888
V mezích území, na němž mohou udělovatelé udílet tuto svátost, mohou ji udílet i na vyňatých místech.
Biřmovanci
Kán.889
§ 1. K přijetí biřmování je způsobilý každý pokřtěný, a to pouze pokřtěný, který dosud nebyl biřmován.
§ 2. K tomu, aby někdo byl biřmován mimo nebezpečí smrti, se vyžaduje, aby měl užívání rozumu, byl vhodně poučen, řádně připraven a mohl obnovit křestní závazky.
Kán.890
Věřící jsou povinni přijmout tuto svátost ve vhodnou dobu; jejich rodiče, duchovní pastýři, hlavně faráři dbají, aby věřící byli řádně poučeni o této svátosti a přijali ji ve vhodnou dobu.
Kán.891
Svátost biřmování se uděluje věřícím kolem věku, kdy dosáhli vlastního rozhodování, pokud biskupská konference nestanovila jiný věk nebo pokud se nejedná o nebezpečí smrti anebo pokud podle rozhodnutí udělovatele závažný důvod nevyžaduje jednat jinak.
Kmotři
Kán.892
Biřmovanec má mít kmotra, pokud je to možné; úkolem kmotra je dbát, aby se biřmovaný choval jako opravdový svědek Kristův a věrně plnil povinnosti spojené s touto svátostí.
Kán.893
§ 1. K tomu, aby někdo byl kmotrem, je třeba, aby splnil podmínky podle kán. 874.
§ 2. Je vhodné, aby kmotrem byl ten, kdo tento úkol zastával při křtu.