Po otevření skleněných schránek z věže kostela jsme našli listinu, na kterou se můžete podívat. Podstatu tvoří popis opravy kostela.
Zajímavý je poslední odstavec listiny. „Budoucí farníci karlovští. My jsme s obětmi opravovali náš kostelíček a také jsme radostně do něho spěchali. Nestačil nám – zvláště o větších svátcích – bývalo v něm těsno, mnozí museli stát kolem kostela venku. Chtěli jsme stavět nový, prostrannější, ale nebylo peněz. Někteří projevovali obavy, že pokolení, která přijdou po nás, už sotva v tak hojném počtu tento chrám Páně budou navštěvovati. Ničeho snad si nepřejeme více, než abychom se mýlili. Nechť i Vám je chrám Páně tak drahým a milým a útulným, jako byl nám. Je starou pravdou a ta pravda bude platiti i v budoucnu: v jakém stavu je chrám Páně a jak je navštěvován, takový je náboženský život ve farnosti. A když půjdete do kostelíčka nebo z kostelíčka vedle hrobů na hřbitově, vzpomeňte si také a pomodlete se za ty, kteří kdysi tento chrám Páně opravovali, sem po celotýdenní práci se scházeli a v něm duchovně se posilovali a těšili.“
Velké Karlovice (na svátek jména P. Marie) 12. září 1927.
Podepsaní František Vitásek, Antonín Kolísek a František Pelíšek.
